Koncem léta roku 2024 jsme se s manželem vydali na kolách na dlouhou cestu do světa. Vyjeli jsme od dveří našeho domu, projeli Česko, Rakousko, Itálii, Francii a Španělsko, abychom skončili na nejjižnějším cípu Evropy v Tarifě, objeli Gibraltar a dojeli až do Málagy, odkud jsme se poté po měsíci a půl stráveném pod stanem vrátili letecky do Prahy a domů do Jaroměře.

Lidé, kteří tuší, co máme za sebou, většinou lačně čekají na to, až jim budeme vyprávět, co všechno jsme zažili. Na takové cestě jsme toho přece museli zažít spousty! Mám-li být upřímná, jakékoli veřejné prezentaci, i před rodinnými příslušníky, se zdvořile vyhýbáme. To podstatné, co se nám při našem stylu putování děje, se totiž neodehrává kolem nás, nýbrž v našem nitru. A to není materiál, který by ustál šou. Nedá se podat jako zábava a podívaná. Je to něco velmi intimního.

Přesto mi bylo líto nepodělit se o své dojmy a zážitky, jakož i o vše nové a nečekané, nebo naopak důvěrně známé, s ostatními. A tak jsem se po návratu domů pustila do sepisování toho, co jsme doopravdy a na vlastní kůži zažili a na vlastní oči viděli, do podoby knihy. Díky deníku, který si na každé cestě vedu, jsem mohla celou cestu prožít ještě jednou. Vlastně několikrát, protože jsem se k textu vracela a upravovala a rozšiřovala ho tak, aby z něj něco měli i čtenáři, kteří nic z toho, o čem píšu, neviděli.

Trochu jsem zápasila s programem Canva, ale s pomocí Chat GPT jsem k textům doplnila i fotky a obrázky, takže nakonec vznikla verze v PDF pro tisk. Jeden exemplář knihy jsem nechala svázat u milé paní knihařky. Protože však po sobě na planetě nerada zanechávám jakoukoli stopu, rozhodla jsem se nabízet knihu pouze v elektronické podobě. Nemůžete ji tedy držet fyzicky v ruce, přesto si v ní můžete číst, listovat a prohlížet obrázky.