Ačkoli jedeme na kole, zažívám to, co nejspíš zažívají poutníci, ať již putují do Santiaga, Říma, Jeruzaléma nebo na jakékoli jiné svaté místo.

Z minulých cest jsem již připravena na to, co se bude v mém nitru odehrávat. Vím, že po euforii přijde krize. Vím, že si pobrečím zoufalstvím. Co tady dělám?! Na to nemám! Už nechci. Nechci nic. Chci, aby to skončilo. Všechno. I život…

Vím, tedy doufám, že manžel už ví, že v tu chvíli mě stačí obejmout.

To dáme!

Vím, že nakonec zvítězí odhodlání dostat se do cíle.

Nezkazit to manželovi.

Udělat pro to vše.